Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26. září 2024 čj. 9 Afs 157/2023-35, publikovaného na www.nssoud.cz
Předmětem sporu byla délka a obnovení běhu prekluzivní lhůty podle § 38r zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen ZDP), po provedené kontrole v případě vzniklé daňové ztráty. Původní předmět sporu byl širší, ale kasační stížností byl napaden jen běh a obnovení běhu prekluzivní lhůty, kdy podle stěžovatele byla daň vyměřena již po uplynutí prekluzivní lhůty.
Vymezení věci
Předmětem projednávané věci je vliv vykázané daňové ztráty a zahájení daňové kontroly na konec běhu prekluzivní lhůty pro stanovení daně z příjmů právnických osob.
Finanční úřad doměřil žalobkyni dodatečným platebním výměrem daň z příjmů právnických osob ve výši 230 090 Kč za zdaňovací období od 1. 1. 2015 do 31. 12. 2015, dále zrušil daňovou ztrátu ve výši 2 194 412 Kč a zároveň stanovil penále ve výši 67 932 Kč.
Proti dodatečnému platebnímu výměru podala žalobkyně odvolání, které žalovaný výše nadepsaným rozhodnutím zamítl a rozhodnutí finančního úřadu potvrdil.
Krajský soud zamítl žalobu, kterou žalobkyně brojila proti rozhodnutí žalovaného. Neshledal důvodnou žalobní námitku poukazující na vydání rozhodnutí žalovaného po uplynutí prekluzivní lhůty pro stanovení daně. Lhůta pro stanovení daně počala běžet dne 1. 4. 2016 a v souladu s § 148 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "daňový řád" nebo "DŘ"), ve spojení s § 38r odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDP"), měla skončit dne 1. 4. 2024; fakticky se jedná o osmiletou lhůtu. Dne 10. 4. 2018 však správce daně zahájil daňovou kontrolu, a proto v tento den počala podle § 148 odst. 3 DŘ lhůta pro stanovení daně běžet znovu. Vzhledem k aplikaci § 148 odst. 5 daňového řádu připadá konec lhůty na den 1. 4. 2026.
Z kasační stížnosti
Stěžovatelka namítá, že krajský soud nesprávně posoudil délku prekluzivní lhůty. Nerozumí tomu, proč by v daném případě měla běžet osmiletá prekluzivní lhůta, a proč by se případně prodlužovala o jeden rok, a to i opakovaně. Vzhledem k maximální délce prekluzivní lhůty pro stanovení daně "nedává smysl a je fakticky nemožné", aby začala běžet nová lhůta, která nemůže vzhledem k desetileté lhůtě uběhnout. Stěžovatelka již v žalobě vyjádřila, že smyslem § 38r ZDP je umožnit daňovou kontrolu později, nikoliv ji umožnit delší. Smyslem tohoto ustanovení je stanovit konec prekluzivní lhůty pro vyměření daně, a nikoliv od jejího konce odvozovat čas správce daně k provedení daňové kontroly a k případnému doměření daně. Zahájením daňové kontroly proto neběží nová osmiletá lhůta, ale pouze tříletá, bez ohledu na to, zda se jedná o vykázanou daňovou ztrátu nebo povinnost.
Žalovaný ve svém vyjádření navrhl kasační stížnost zamítnout jako nedůvodnou. Podle § 38r odst. 2 ZDP mohla stěžovatelka uplatnit daňovou ztrátu naposledy v daňovém přiznání za zdaňovací období roku 2020, lhůta pro stanovení daně za toto poslední období tak počala běžet 1. 4. 2021 a skončí 1. 4. 2024, ve stejný den by skončila i lhůta pro stanovení daně za rok 2015. Je přitom nerozhodné, zda stěžovatelka daňovou ztrátu uplatňovala po celých pět let, nebo zda ji již uplatnila. Rozhodné je pouze to, že ji uplatnit mohla. Poukázal též na nesprávný závěr stěžovatelky, dle které nelze zároveň aplikovat § 38r odst. 2 ZDP a § 148 odst. 3 DŘ, neboť v takovém případě by mohla být lhůta pro stanovení daně delší než objektivní desetiletá lhůta. Zahájením daňové kontroly dne 10. 4. 2018 počala běžet nová lhůta pro stanovení daně, která by skončila 10. 4. 2026, avšak skončí již dne 1. 4. 2026 s ohledem na objektivní desetiletou lhůtu.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
Kasační stížnost není důvodná.
Z odůvodnění rozsudku
Stěžovatelka nesouhlasí s posouzením krajského soudu, že prekluzivní lhůta pro stanovení daně neuplynula před vydáním žalobou napadeného rozhodnutí.
Kasační soud předesílá, že se…
