Daňové řešení stravování v roce 2024

2024.3.1

Daňové řešení stravování v roce 2024

Ing. Ivan Macháček

VYŠLO V ČÍSLE 3/2024

Podle ustanovení § 236 ZP je zaměstnavatel povinen umožnit zaměstnancům ve všech směnách stravování, přičemž tuto povinnost nemá vůči zaměstnancům vyslaným na pracovní cestu. Zaměstnavatel tedy nemá povinnost zajistit stravování svých zaměstnanců, má jen povinnost umožnit zaměstnancům stravování. Přispívá-li zaměstnavatel na stravování zaměstnance, jde o fakultativní plnění vyplývající z jeho vlastního rozhodnutí. Forma stanovení příspěvku na stravování je v režii zaměstnavatele. Poskytování stravování zaměstnancům lze dohodnout v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu zaměstnavatele. Zároveň mohou být dohodnuty nebo stanoveny další podmínky pro vznik práva na toto stravování a výše finančního příspěvku zaměstnavatele, jakož i bližší vymezení okruhu zaměstnanců, kterým se stravování poskytuje, organizace stravování, způsob jeho provádění a financování zaměstnavatelem, pokud tyto záležitosti nejsou upraveny pro určený okruh zaměstnavatelů zvláštním právním předpisem. Tím nejsou dotčeny daňové předpisy.

V § 236 odst. 3 ZP se uvádí, že bylo-li to dohodnuto v kolektivní smlouvě nebo stanoveno ve vnitřním předpisu, může být cenově zvýhodněné stravování poskytováno:

1. bývalým zaměstnancům zaměstnavatele, kteří u něj pracovali do odchodu do starobního důchodu nebo invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně,
2. zaměstnancům po dobu čerpání jejich dovolené,
3. zaměstnancům po dobu jejich dočasné pracovní neschopnosti.

Nic nebrání situaci, aby se část zaměstnanců stravovala ve vlastním stravovacím zařízení zaměstnavatele, část zaměstnanců dostávala stravenky jako nepeněžitý příspěvek zaměstnavatele na stravování a část zaměstnanců dostávala peněžitý příspěvek na stravování.

Výše nominální hodnoty stravenky poskytnuté zaměstnavatelem zaměstnanci není nijak omezena, vždy záleží na rozhodnutí zaměstnavatele. Rovněž tak není zákonem stanoveno, za jakou částku z nominální hodnoty stravenky bude tato stravenka poskytována zaměstnancům. Může dojít i k situaci, že stravenka je zaměstnancům poskytována zcela bezplatně. Poskytnutou stravenku může zaměstnanec použít nejen k zakoupení hlavního jídla (obědu) ve veřejném stravovacím zařízení, ale velmi často zaměstnanec libovolně dle svého uvážení stravenkou platí nákup v prodejnách potravin, supermarketech apod., tedy všude tam, kde se dá stravenkou platit za příslušný nákup.

Rovněž tak výše poskytnutého stravenkového paušálu jakožto peněžitého příspěvku zaměstnavatele na stravování zaměstnanců není zákonem nijak omezena.

Rozhodování o způsobu použití poskytnuté stravenky a poskytnutého stravenkového paušálu jakožto peněžitého příspěvku zaměstnavatele zohledněného ve mzdě zaměstnance je výlučně na zaměstnanci.

Na základě § 6 odst. 9 písm. b) ZDP, ve znění do 31. 12. 2023, byla od daně z příjmů ze závislé činnosti osvobozena:

1) hodnota stravování poskytovaného jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti, nebo v rámci stravování zajišťovaného prostřednictvím jiných subjektů. Na osvobození od daně z příjmů u zaměstnance nemá vliv výše daňové uznatelnosti výdajů (nákladů) vynaložených zaměstnavatelem na stravování, a rovněž tak výše poskytnutého nepeněžního plnění zaměstnavatele, a to ani v tom případě, kdyby zaměstnavatel poskytl svým zaměstnancům stravování zdarma.

V případě, že zaměstnavatel poskytuje svým zaměstnancům stravenky, a to buď za úplatu, která je nižší než nominální hodnota stravenky, anebo je poskytuje bezplatně, pak na straně zaměstnanců je nepeněžní příspěvek zaměstnavatele na stravování osvobozen od daně z příjmů ze závislé činnosti v plné výši.

2) peněžitý příspěvek poskytovaný zaměstnavatelem zaměstnanci na stravování za jednu směnu podle zákoníku práce do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem (§ 109 odst. 3 ZP, při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin. Limit stravného je upraven v § 176 odst. 1 písm. a) ZP a v každoročně vydávané vyhlášce Ministerstva práce a sociálních věcí o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad.

Pro rok 2023 činil na základě vyhlášky MPSV č. 467/2022 Sb. horní limit stravného při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin 153 Kč, takže v roce 2023 došlo u zaměstnance k osvobození od daně z příjmů peněžitého příspěvku zaměstnavatele na stravování (stravenkový paušál) až do výše 70 % z částky 153 Kč za jednu směnu, tedy 107,10 Kč. Část poskytnutého peněžitého příspěvku nad výše uvedený limit příspěvku na stravování byl u zaměstnance jeho zdanitelným příjmem, který rovněž vstupuje do vyměřovacího základu zaměstnance pro odvod pojistného na zdravotní a sociální pojištění.

Na základě § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP(1.10.2023), ve znění do 31. 12. 2023, se za daňově uznatelné výdaje (náklady) zaměstnavatele na stravování zaměstnanců považovaly výdaje (náklady) vynaložené na:

1) provoz vlastního stravovacího zařízení, kromě hodnoty potravin;

Podle znění bodu 16 pokynu GFŘ č. D-59 k ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP se daňově uznatelnými výdaji rozumějí výdaje (náklady) spojené s provozem kuchyně s jídelnou, popř. kantýny, a to i tehdy, je-li příprava a výdej jídel zabezpečována jiným subjektem formou služby v tomto vlastním zařízení.

V ZDP se neuvádělo pro tento druh poskytování stravování zaměstnancům daňové omezení výdajů, proto platila daňová účinnost těchto výdajů nejen pro stravování poskytované zaměstnancům, ale i při poskytování tohoto stravování důchodcům – bývalým zaměstnancům. Daňová účinnost se vztahovala i na poskytování stravování ve vlastním stravovacím zařízení zaměstnancům po dobu jejich čerpání dovolené nebo po dobu jejich dočasné pracovní neschopnosti.

Ve všech těchto případech bylo možné výdaje (náklady) na stravování vynaložené zaměstnavatelem zahrnout do daňově uznatelných výdajů (nákladů), a to s výjimkou hodnoty potravin. Výdaje (náklady) vynaložené zaměstnavatelem na potraviny spotřebované na zajištění stravování byly však daňově neuznatelné. Jejich úhrada je buď zaměstnancem, nebo zčásti nebo úplně z fondu kulturních a sociálních potřeb, ze sociálního fondu nebo ze zisku zaměstnavatele po jeho zdanění. Pokud by zaměstnavatel chtěl hradit výdaje (náklady) vynaložené na potraviny zčásti nebo zcela prostřednictvím svých výdajů (nákladů), šlo by o daňově neúčinné náklady připočitatelné k základu daně z příjmů zaměstnavatele. Tržby od zaměstnanců a důchodců až do výše výdajů (nákladů) na spotřebované potraviny byly příjmy (výnosy), které nepodléhají dani z příjmů. Pokud by tyto tržby byly vyšší než vynaložené výdaje (náklady) na spotřebu potravin, nutno u zaměstnavatele rozdíl zdanit daní z příjmů.

V bodu 17 pokynu GFŘ č. D-59 k ustanovení § 24 odst. 2 ZDP se uvádí, že pokud je v zařízení poskytujícím služby veřejného stravování (např. restaurace, hotel) zabezpečováno stravování pro vlastní zaměstnance provozovatele tohoto zařízení a důchodce, kteří byli u poplatníka provozujícího toto zařízení v pracovně právním vztahu při odchodu do důchodu, uznávají se výdaje obdobně jako ve vlastním stravovacím zařízení.

2) příspěvky na stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů a poskytované jako nepeněžní plnění až do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu podle zákoníku práce, maximálně však do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin, přičemž se u zaměstnavatele za zajištění stravování zaměstnanců prostřednictvím jiných subjektů považuje i poskytování stravenek. V roce 2023 byla u zaměstnavatele daňově uznatelným výdajem (nákladem) výše příspěvku na stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů a poskytované jako nepeněžní plnění zaměstnanci do výše 107,10 Kč. Část poskytnutého nepeněžitého příspěvku nad výše uvedený limit příspěvku na stravování byla u zaměstnavatele daňově neuznatelným výdajem (nákladem).

3) peněžitý příspěvek na stravování, přičemž daňově uznatelným byla celá výše poskytnutého peněžitého příspěvku zaměstnavatelem zaměstnanci na jeho stravování.

Příspěvek na stravování (nepeněžní i peněžitý – stravenkový paušál) bylo možno u zaměstnavatele uplatnit jako daňově uznatelný výdaj (náklad), pokud přítomnost zaměstnance v práci během stanovené směny trvala aspoň 3 hodiny. Příspěvek na stravování bylo možné uplatnit jako výdaj (náklad) na další jedno jídlo za zaměstnance, pokud délka jeho směny v úhrnu s povinnou přestávkou v práci, kterou je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci podle § 88 odst. 4 ZP, bude delší než 11 hodin. Příspěvek nebylo možné uplatnit na stravování za zaměstnance, kterému v průběhu směny vznikl nárok na stravné podle § 176 odst. 1 písm. a) ZP. Za stravování ve vlastním stravovacím zařízení se považovalo i stravování zabezpečované ve vlastním stravovacím zařízení prostřednictvím jiných subjektů.

Pokud se zaměstnanec nezúčastnil pracovní směny anebo odpracoval pouze její část kratší tří hodin (z titulu dovolené, pracovní neschopnosti, poskytnutí neplaceného volna apod.), neměl zaměstnavatel nárok na daňově uznatelný příspěvek na stravování zaměstnance. Na daňově uznatelný příspěvek není nárok ani v případě, že zaměstnanec konal pracovní cestu v délce trvání od 5 hodin v příslušném kalendářním dni, tj. v případě, že zaměstnanci přísluší stravné.

V bodu 18 pokynu GFŘ č. D-59 k § 24 odst. 2 ZDP se uvádí, že při zajištění stravování prostřednictvím stravenek nebo elektronických karet se cenou jídla rozumí hodnota stravenky včetně poplatku za zprostředkování jejího nákupu.

Na základě § 6 odst. 9 písm. b) ZDP, ve znění zákona č. 349/2023 Sb., s účinností od 1. 1. 2024, je od daně z příjmů ze závislé činnosti osvobozen příjem zaměstnance ve formě příspěvku na stravování poskytnutého zaměstnavatelem za jednu směnu podle jiného právního předpisu (zákoníku práce),

• pokud během této směny zaměstnanec vykonával práci alespoň 3 hodiny a nevznikl mu během této směny nárok na stravné v rámci cestovních náhrad podle jiného právního předpisu (zákoníku práce),

• a to v úhrnu do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin,

• a v úhrnu do výše 70 % této hranice, je-li příspěvek poskytnut jako další příspěvek v rámci stejné směny, pokud její délka v úhrnu s přestávkou v práci povinně poskytovanou zaměstnavatelem podle jiného právního předpisu je delší než 11 hodin,

• příspěvkem na stravování se pro účely daní z příjmů rozumí:

  • stravování poskytované jako nepeněžní plnění ke spotřebě na pracovišti zaměstnance nebo v rámci stravování zajišťovaného prostřednictvím jiného subjektu než zaměstnavatele a

  • peněžitý příspěvek na stravování.

Obdobně v případě zaměstnance vykonávajícího činnost, ze které plyne příjem ze závislé činnosti, jejíž výkon není rozvržen na směny podle jiného právního předpisu, je příjem ve formě příspěvku na stravování poskytnutého zaměstnavatelem od daně osvobozen, pokud během kalendářního dne zaměstnanec vykonával práci alespoň 3 hodiny a nevznikl mu během tohoto dne nárok na stravné v rámci cestovních náhrad podle jiného právního předpisu ani na stravné v rámci cestovních náhrad na základě smlouvy, a to v úhrnu do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin, a v úhrnu do výše 70 % této hranice, je-li příspěvek poskytnut jako další příspěvek v rámci stejného kalendářního…