Prokázání výdajů na hrubou stavbu bez dokladů - judikát

2024.9.16

Prokázání výdajů na hrubou stavbu bez dokladů – judikát

Ing. Jiří Šperl

VYŠLO V ČÍSLE 9/2024

Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. února 2024 čj. 4 Afs 301/2022 - 30, publikovaného na www.nssoud.cz

Předmětem sporu bylo, zda důkazní břemeno ohledně prokázání výdajů na hrubou stavbu bylo prokázáno výpovědí otce žalobce, když nebyly předloženy žádné konkrétní doklady o vynaložených výdajích, případně zda byl žalovaný povinen v rámci pomůcek zohlednit esenciální (nezbytně nutné) výdaje, jak požadoval žalobce. Krajský soud rozhodnutí o odvolání zrušil, kasační stížnost podával žalovaný.

Finanční úřad žalobci doměřil daň z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2016 ve výši 201 330 Kč a současně žalobci uložil zaplatit penále ve výši 34 986 Kč.
Žalovaný změnil dodatečný platební výměr tak, že doměřenou daň změnil na částku ve výši 205 755 Kč a penále na 35 871 Kč. Ve zbytku dodatečný platební výměr potvrdil a odvolání žalobce zamítl.
Žalobce se proti napadenému rozhodnutí bránil žalobou u Krajského soudu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Krajský soud shledal závěr žalovaného, že nebylo prokázáno, že žalobce vynaložil na výstavbu hrubé stavby rodinného domu deklarované peněžní prostředky spočívající v daru žalobcových rodičů na tuto výstavbu v celkové výši 1 550 000 Kč, za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů. Podle krajského soudu totiž nebylo rozhodné, zda prostředky, které žalobce vynaložil, byly darem či půjčkou. Podstatné bylo toliko to, že rodiče žalobci poskytli částku 1 550 000 Kč, přičemž z čestných prohlášení rodičů a výslechu otce žalobce jako svědka v daňovém řízení vyplývá, jak k poskytnutí dané částky došlo a jak s ní bylo naloženo. Podle krajského soudu neobstojí ani závěr žalovaného o tom, že svědecká výpověď otce žalobce byla nekonkrétní a uvedení dodavatelů prací a materiálu podílejících se na hrubé stavbě domu bylo pouze obecné.

Naopak žalobní argumentaci týkající se splnění podmínek pro stanovení daně podle pomůcek a v rámci toho přiznání tzv. esenciálních výdajů shledal krajský soud nedůvodnou.

Stěžovatel předně namítá, že žalobce v žalobě nebrojil proti závěrům, obsaženým v napadeném rozhodnutí o tom, zda prokázal vynaložení peněžních prostředků na výstavbu hrubé stavby. Naopak žalobce neunesení svého důkazního břemene nerozporoval, pouze namítal, že mu daň měla být stanovena podle pomůcek a měly mu být uznány tzv. esenciální výdaje. Krajský soud tak vybočil z mezí stanovených žalobními body ve smyslu § 75 odst. 2 s. ř. s., čímž porušil dispoziční zásadu.

Pro případ, že by Nejvyšší správní soud neshledal výše uvedenou námitku za důvodnou, stěžovatel doplňuje, že nesouhlasí ani s právními závěry krajského soudu. Zdůrazňuje, že žalobce nebyl schopen v daňovém řízení upřesnit, komu, kdy, za jaká konkrétní plnění a jaké částky měl uhradit, a nedoložil ani žádný doklad, smlouvu, objednávku či jiný dokument prokazující naplnění podmínek vyplývajících z § 10 odst. 5 ZDP, zákona o daních z příjmů. Podle uvedeného ustanovení lze za výdaj uznat jen takovou částku, která byla prokazatelně vynaložena. Stěžovatel nerozporuje, že rodiče poskytli žalobci finanční dar ve výši 1 550 000 Kč, neztotožňuje se však s tím, že bylo prokázáno, jak bylo s těmito prostředky naloženo, resp. není prokázáno, že byly vynaloženy jako výdaje na výstavbu hrubé stavby. Krajský soud jen zkratkovitě dovodil, že pokud žalobce disponoval finančním darem od rodičů, musel jej automaticky vynaložit jako daňově účinný výdaj na výstavbu hrubé stavby domu. Takový závěr však nemá oporu ve správním spise.

Kasační stížnost je důvodná.

Žalobce na základě darovací smlouvy ze dne 31. 10. 2013 nabyl od svých rodičů do svého vlastnictví pozemek a na základě darovací smlouvy ze dne 30. 11. 2015 nabyl podíl ve výši jedné osminy na dalších pozemcích. Následně žalobce začal na pozemku parc. č. 649/20 stavět rodinný dům, který dostavěl do stadia hrubé…